Krásu mechu pro sebe objevili buddhističtí kněží v Japonsku již před více než 1300 lety. Tenkrát byl mech oceňovaným prvkem jejich zenových zahrad. Jedním z nejkrásnějších je chrám Saihoji, který se nachází v západním Kjótu, láskyplně pojmenovaný Kokedera. Lidově je známý jako mechový chrám postavený během éry Nara někdy v letech 710-794.
Chrám byl původně zasvěcen Buddhovi, známému v japonštině jako Amitabha nebo také „Nekonečné světlo“. V roce 1339 byly pak ruiny původního chrámu přeměněny na zenový klášter mnichem Muso Soseki. V devatenáctém století již pokrýval mech většinu rozsáhlé zahrady a mniši místo aby mech ničili o něj dále s láskou pečovali. Mechová zahrada chrámu Saihoji tedy není dílem člověka, ale přírody.
Chrám Saihoji s mechovou zahradou o rozloze 35 000 metrů čtverečních je zařazen mezi historická místa Japonska. V roce 1994 byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako historická památka starověkého Kjóta s označením „krajina zvláštní krásy“. Téměř sto dvacet odrůd mechu zde vytváří v mechovém chrámu překrásnou paletu nekonečných odrůd žluté a zelené. No není to nádhera..?